Výlet na venkov

16. – 19. deštna 849 k.l.
Albireo, Linhartov

Po čase se opět sešla část družiny. Stalo se tak zcela náhodou (či snad v tom byly záměry bohů?) na jedné z ulic Albirea. Zloděj Vito a hraničářka Caballa se už nějaký čas poflakovali ve městě a léčili se ze zranění utržených v Korathově hrobce. Zejména Vito zápasil podobně jako předtím Mardok s účinky kletby, ale není nic co by plný měšec nevyléčil. Právě peníze získané od Riama za přinesení magické knihy Ur Korath se staly hlavním důvodem debaty při setkání se zbylými členy družiny – čarodějem Baalem a hevrenským bojovníkem Diegem. Baal se poměrně rychle spokojil s obnosem 50 zlatých orlů, avšak Diego byl mnohem neodbytnější (či chamtivější?). Požadoval plnou částku, která byla předtím slíbena (150 orlů), ale Vito i Caballa svorně tvrdili, že většinu peněz sebral Mardok, který je momentálně kdesi pryč. Jak nakonec celý spor skončil mně bohužel uniklo.
Vzápětí se družina rozprchla, aby využila výhody velkého města, jakým Albireo bezesporu je. Baal bloumal po tržišti, ale nic nekoupil a kromě setkání s dosti podezřelým člověkem, který se ještě podezřeleji vyptával na jeho spolužáka s univerzity, vlastně nic nezažil.
To hevrenská dvojice Caballa – Diego si užila víc. Cestou do zbrojířství na ně náhle zpoza rohu zaútočil plně vyzbrojený trpaslík a nečekaným útokem se mu podařilo zlomit Diegovi nos tak, že krev cákala všude kolem (byť ji vzápětí smyl déšť). Diego už vypadal, že jej rána položí, ale ustál to a mocným hlasem začal volat o pomoc. Caballa bleskově vytáhla dýku, ale trpaslík byl rychlejší. Toporem své válečné sekery se jí pokusil podrazit nohy a to dokonce dvakrát. Obratnou hevrenku však takový neohrabaný útok nemohl ohrozit. Malý útočník zatím vykřikoval spoustu vět (a nadávek hanících národ hevrenů) a snažil se zjistit kam zmizel Mardok. Záporné odpovědi dobrodruhů nevnímal a útočil dál, tentokrát zase na Diega. Ten se však teď už s kopím v ruce zdatně bránil a dokonce podnikl několik výpadů, z nichž jeden nedokázal ani trpaslík odvrátit. Leč zbroj z trpasličí oceli nedovolila vnořit se cizímu hrotu do těla svého nositele. S dýkou v ruce a apatickým výrazem ve tváři, sledovala Caballa tento boj a to až do příchodu stráže. Ochránci zákona však nepřiběhli včas, překvapivě hbitě se podařilo agresorovi zmizet. Kapitán stráže Joruk (mimo jiné i Orlí poutník) vysvětlil hevrenům nešťastný incident, který se stal před aldenem v Tabitském lese a doporučil jim na čas se ztratit z Albirea. Při této příležitosti jim svěřil dopis, který měli předat jeho příteli Linhartovi, žijícímu v malé vesničce na pláni, kus jižně od Albirea. Nákup výzbroje pak pro dvojici dopadl už poklidně.
Zloděj se mezitím dlouho nerozmýšlel a zamířil do už dříve známého obchodu, aby si pořídil vysněnou kuš, pokud možno s úpravami pro jeho náročný a nebezpečný život. Obchodník (pro jednoduchost mu tak říkejme), jej přivítal stejně vřele jako posledně (s kuší v rukou), ale 2 orly jej donutili ji sklonit. V relativně klidném duchu obchodování získal Vito svou kuši a nejen to. Během odpoledne se celá parta sešla u Hrbaté kozy a zde i přespala, aby mohla brzy ráno vyrazit na cestu do plání.
Pochmurné ráno a následné dopoledne vyplněné rutiním cestováním probíhalo celkem poklidně a teprve během poledne došlo k oživení v podobě rodiny na voze, jenž mířila do Albirea na trhy. Otec rodiny dobrodruhy varoval před dravou zvěří a pověděl jim o mršině antilopy, kterou minuli cestou na sever.
K té skutečně došli, ale mnohem větší rozruch vzbudil Baal, který tahal Caballu za její cop. Díky tomu schytal pořádnou facku a jeho tvář byla od rány ještě dlouho rudá.
S padající tmou se už skupině klížily nohy, avšak únava byla rázem zapomenuta, když v dálce spatřili světelné záblesky. Okamžitě k nim začali pospíchat a bystrým očím Vita se podařilo spatřit obrovskou kočkovitou šelmu. Ta se právě klidným krokem blížila k očividně silně zraněnému člověku. Hevreni v ní poznali huamu, nebezpečnou šelmu ze světa stínů, ale i přesto Diego odvážně vyběhl k raněnému. Ve stejném čase silně popálená huama udělala sedmimetrový skok směrem k družině, než však stačil někdo něco udělat, zabil ji Vito jedinou ranou do oka. Nová kuše se tak výborně osvědčila.
Raněný byl poměrně mladý muž, který se představil jako Ulmin. Děkoval družině a jejich objevení přisuzoval vůli svého pána – slunečního boha Auriona. Záhy se začal modlit a při usínání neustále velebil jeho jméno. Celá noc poté proběhla v klidu (byť při první hlídce, kterou držel Diego, se nedaleko objevil mrchožrout a odtáhl zbytky po huamě).
Druhého dne k poledni spatřila družina vesničku Linhartov na Linhartově potoce, obojí pojmenované po místním starostovi, hospodském a bývalém dobrodruhovi Linhartovi. Ulmin se hned na začátku vesnice odloučil a začal místního rolníka přesvědčovat o vůdčí roli Auriona v „Sedmnáctce“.
V hospodě Mokrá kočka se postavy setkaly se samotným Linhartem a Diego mu předal dopis od Joruka. Starý dobrodruh je pohostil a společně si povyprávěli co nového ve světě, zejména o hevrenské válce. Linhart se následně každého jednotlivě zeptal na jeho vztah k Východní dálavě a Svobodným městům. Výsledkem bylo, že Vito byl požádán, aby na chvíli zmizel a Linhart si se zbytkem vážně promluvil. Chvíli potom se celá družina před hospodou dohodla na výpravě do Ífritovi trhliny, kde v jeskyni sídlí orkové.
Než však stačili vyrazit, objevil se Pusťa Palmík – Baalův spolužák z univerzity. Celá skupina se tak přesunula o půl míle dál do Kopečků Krusťy Palmíka, kde si hobití rodina Palmíků zřídila několik nor. Dobrodruzi byli vřele přivítáni, byť hlavně Caballe vadilo, jak ji hobiťata tahají za cop. U Pusťy v noře se všichni dobře vyspali.
Následující den postavy probudil déšť, ale i tak vyrazily do trhliny. Hraničářce se podařilo rozlišit stopy medvěda a humanoidů a pár jich dokonce spatřil Vito s Diegem (bohužel jak jen už mizí v jeskyni). Před jeskyní se družina zastavila, aby se poradila co dál.

pokračování příště...