Prakticky okamžitě, co družina došla do Koru, se k ní donesly zprávy o tom, co se stalo v dalekém Mořském císařství na Lendoru.
A tak z vůle sedmnácti bohů, odešel náš milovaný císař Maran. Lamiusi, buď k jeho duši milostiv. Celé Mořské císařství se nyní pohrouží do smutku, neboť dědičná linie byla přerušena a další vládce bude znám až po zasedání šlechty v sídelním městě – Plaveně.
vyvolávač v Lujagenu,
Mořské císařství, Lendor
„Říkám ti, že příští císař bude baron Krepkji. Vlastní půl tuctu hradů, pětkrát tolik lodí a s císařem je částečně v pokrevním příbuzenstvu. Dej na mě, Dravjane.“
„A já zas povídám, že příštím vládcem bude nejvyšší admirál Ariblin. Jen se podívej na jeho úspěchy, co se týče kolonizace Tary. A na svý straně má i mágy. Ten si takovou šanci nenechá proklouznout.“
„Blbost. Co jsem slyšel tak s arcimágem Zvinem je pěkně na nože. Ti dva se na ničem nedohodnou. Za to Krepkji...“
„Na někoho stále zapomínáte, pánové.“ vmísil se do rozhovoru náhle rusovlasý muž od vedlejšího stolu. „Je tady Sagjidara.“
Dravjan i jeho protějšek se na sebe překvapeně podívali. Následně panovalo u stolu ticho, rušené jen šeptáním jednoho a toho samého jména. „Sagjidara, Sagjidara, Sagjidara...“
v hospodě U Páva na ostrově Malena
V šestém století královského letopočtu se od Východního království, Almendoru, odtrhly rozsáhlá pobřežní území a za svého vládce si zvolily levobočka almendorského krále – Siovala. Zrodilo se tak Mořské císařství, známé též jako Plavena, největší námořní velmoc Asterionu. Rozeseti po eskadrách lodí, plují, přepadávají a loupí plavenští korzáři ve všech známých vodách. Občas se svéhlaví kapitáni pouští do křížku i mezi sebou. To co je však vždy přiměje sjednotit se pod černozlatou vlajku Plaveny je autorita císaře.
Poslední vládař Maran ale právě zemřel, aniž by zanechal dědice. Vlastně to není tak úplně pravda. Pokrevní linii by dále mohla držet jeho dcera Sagjidara, její manžel by byl dalším císařem.
Celá věc má však jeden velký háček. Mořská princezna, jak jí obdivně přezdívají plavenští kapitáni, se do své země nemůže vrátit. Hrozí jí zde totiž trest smrti, jakmile se jen špičkou boty dotkne půdy Mořského císařství. Taková je cena za to, že se před šesti lety vzepřela vůli svého otce, jenž jí určil ženicha, kterým opovrhovala. Ženy mají v Plaveně méně než druhořadé postavení a i když vlastní císařská princezna určitá privilegia, to že svého potencionálního partnera skolila před zraky celého dvora jedinou ranou své pěsti, rozlítilo starého vladaře k nepříčetnosti. Okamžitě dal Sagjidaru uvěznit a dal jí týden na to, aby se svému, teď již snoubenci, omluvila. Hrdá princezna odmítla a na svém si stála i na náměstí v Plaveně, kde byla na příkaz vlastního otce bičována. Vyhnanství, místo trestu smrti, změnil císař doslova na poslední chvíli. A to jen na přímluvu mága Zvina. Od těch dob se Sagjidara plaví po asterionských mořích a má pověst nejlepšího kapitána Mořského císařství. Když plavenští námořníci spatří na obzoru její vlajku, modrý drak a rudá kočka na bílém poli, srdce jim zaplesají a jsou své princezně kdykoli k dispozici. Ví však, že se s ní nikdy nesetkají na půdě rodné země. A přece se mýlili.
Vladařova smrt dala vyplout na povrch dlouholetému mocenskému boji mezi šlechtici v císařství. Maranovo tělo ještě nebylo ani uloženo do země a do císařského paláce v Plaveně se sjeli všichni významní muži země. Zde vypukl obrovský, pompézní banket, na kterém se rozjela zákulisní jednání a intrikánské boje. Ty s napětím sledovala celá Plavena, neboť jejich vítěz se měl stát novým císařem.
Pak ale nadešla Noc mořského vánku, jak Plaveňané ironicky nazývají jeden z největších masakrů ve svých dějinách. Zatímco se šlechtici vytáčeli na plese v trůním sále, přístála v přístavu Sagjidara s velkou skupinou přátel, kapitánů a jiných podivných existencí a za podpory Zvinových psioniků zaútočila na Císařský palác. Boj byl krátký a krvavý. Vojáci neměli proti protřelým dobrodruhům šanci. A magické stráže okamžitě padli pod železnou vůlí psioniků. Když Sagjidara v plátové zbroji, se dvěma zkrvavenými šavlemi vstoupila do hlavního sálu a posadila se na trůn, nikdo z přítomných se nezmohl k jedinému slovu. Mořská princezna poručila všem šlechticům pokleknout a kdo tak neučinil (a našla se jich dobrá polovina), okamžitě přišel o hlavu. V noci z 29. na 30. Větrnce roku 851 královského letopočtu se Sagjidara stala první císařovnou Plaveny.
„Rozkaz císařovny zní jasně – všechny magické školy zavřít, každého mága zabít. Nějaké otázky?“
„Ale pane, to budou na naší straně strašné ztráty. Vůbec nevím jak...“
„Buďte v klidu, Lorene. Arcimág Zvin nám přislíbil pomoc. Každý oddíl bude doprovázet někdo z jeho psioniků. Půjde to jako jako po másle.“
rozhovor proběhlý ve štábu Plavenské tajné služby
Žádné komentáře:
Okomentovat