Nepovedená vloupačka

15. - 16. novorostu 850 k.l.
Albireo, Brigova studánka

Když šel toho rána (15. novorostu) Baal na snídani k Hrbaté koze, netušil asi, co všechno se ten den ještě semele. Je pravda, že město bylo neklidné a všude panoval zmatek, vždyť dopoledne se měla armáda Svobodných měst vydat na pochod směrem k nepříteli. Ale jinak slunce vydatně svítilo a krom války Baala nic netrápilo.
U Hrbaté kozy potkal Dannyho, který se k družině přidal po Vitově smrti a zúčastnil se s ní získání dodávky zbraní pro Svobodná města. Nestačili se ani posadit a už byl u nich Arten. Jako vždy potřeboval s něčím pomoci v zájmu Orlích poutníků. Tentokrát však byla pryč jeho sebejistota a rozpačitě dobrodruhům vysvětloval, že Marnal, starosta Brigovy studánky, je už delší dobu sledován Orlími poutníky. A co zjistili se jim nechce líbit. Očividně totiž sympatizuje s Východním královstvím a v nastávajícím konfliktu by mohl zradit Svobodná města. To by bylo velmi nebezpečné, neboť Brigova studánka je jediným místem na Taře, kde se chovají psi (včetně bojových plemen) a Almendor by tak mohl získat užitečnou posilu. Proto je třeba Marnala odstranit a dát si pozor, aby podezření nepadlo na Orlí poutníky. Jako odměnu Arten Dannymu nabídl členství v této rytířské organizaci. To už se však s postavami loučil a jen jim sdělil, že mu byl dán příkaz okamžitě se vypravit do Tarosu.
Baal a Danny tedy nasedli na své oře (byť s jistými obtížemi) a vydali se na sever. Cestou minuli pochodující armádu Janoše Brukky a setkali se s řadou zvědů a poslů, kteří jim sdělili, že dále na sever operuje velké množství Královských lovčích (elitní stopaři a hraničáři z území Východní dálavy). Dvojice dobordruhů však zahla na východ a vydala se do Elfích kopců, kde pozdě k večeru dorazili do Brigovi studánky.
Ještě před vesnicí uvázali své koně a opatrným krokem dorazili k nejhonosnějšímu domu ve vesnici, sídle starosty Marnala. Hlídkující stráž byla s akcí obeznámena a po vyřknutí hesla Arrvea se stáhla kamsi pryč. Baal následně začal jednat. Vzal za klepadlo a rázně zabušil, nedbaje, že už je poměrně pozdě (11 večer) a v domě už patrně všichni spí. Otevřel mu rozespalý sluha, ale krátký rozhovor v něm nevzbudil důvěru (blekotající kouzelník nedokázal správně vyslovit jméno Albirea a naléhání, že nesou důležitou zprávu Marnalovi, sluha neuvěřil, neboť neměli žádnou pečeť či lejstro, které by jejich slova dokazovalo). Se slovy, ať příště použijí zadní vchod, jim zabouchl dveře před nosem.
Dobrodruzi se ale nehodlali vzdát a když necítili žádné nebezpečí, přelezli plot a vnikli do zahrady. Tam spatřili dřevník, přilepený ke stěně domu – snadná to cesta do horního patra! Za neustávajícího hovoru, který ani netlumili se vyškrábali na dřevník (Baal měl trochu obtíže). Zde pokračovali ve svém rozhovoru, nevíce si rady, jak se dostat dovnitř, aniž by poškodili okno a vzbudili obyvatele domu. Do této skoro hádky byli tak zabráni, že i když slyšeli bouchnutí dveří a kroky z druhé strany budovy, nevěnovali tomu žádnou pozornost. Nakonec Baal slezl z přístřešku dolů, sebral poleno v něm ukryté a znovu se škrábal nahoru k Dannymu. Ten si pak ruce zabalil do svého pláště, pevně uchopil onen kus dřeva a okno vysklil, přičemž do něj mlátil dál, aby vyrazil i zbytky střepů na okraji rámu. Cesta dovnitř byla právě otevřena!
Netřeba říkat, že provedená operace vzbudila celý dům. Přesto kouzelník i zloděj vběhli do jakési šatny, odtamtud na chodbu a rovnou do dveří, jak se ukázalo, ložnice. Zde je už oblečená a na židli sedící očekávala paní domu. Sdělila jim, že její muž je už pryč a oni mají smůlu. Zároveň se dobrodruhům za zády objevili urostlí sluhové. Oba tedy složili zbraně a nechali se odvést na strážnici, kde byli oviněni z loupeže a ohrožování zbraněmi.
Místní stráž neskrývala své rozčarování ze zpackané akce naší dvojice a kapitán jim sdělil, že buď zaplatí odškodné ve výši 50 orlů nebo zůstanou v cele hezky dlouho. To byl problém, protože Baal měl u sebe pouze 1 orel a Danny dokonce ještě dlužil 25 orlů lichváři Škrtovi. Celá situace nakonec skončila prodáním Baalova koně a dobrodruzi vyrazili směrem k Albireu, jako spráskaní psi. Těšili se už jenom, jak skončí u Hrbatý kozy, ale čekal je jen další šok. Celé město totiž oblehl viceguvernér Východní dálavy, kníže Sarni er Irean s více jak tisícovkou vojáků ze Sintaru.