Tragédie ve Zlatém lese

„Ujišťuji vás, můj pane Zaj-lungu, že jsem je bezpečně poznal. Ostatně Brika nelze jen tak přehlédnout a s tím koňopichem Diegem jsem dlouhý čas putoval. Jsou to oni.“
„U Sladkého jazyka! Zrovna ti nám tu chyběli... Ale nevadí, už teď se mi v hlavě rodí plán, jak naše staré známe využít a zároveň se jich i zbavit. Nebude ti vadit, Mardoku, že si zašpiníš ruce?“
„Naopak, můj pane. Bude mi potěšením...“

rozhovor proběhnutý na lesní mýtině, kdesi v provincii Kao Si


Moje milovaná Pchij Lun!
Nemine dne, kdybych na Tebe nemyslel. Pokaždé, když naše jednotka „Skřivan“ našlapuje po lesních pěšinách a já kolem sebe slyším nádherný zpěv ptáků, vzpomenu si na hlas stokrát, ba tisíckrát líbeznější. Ano, na ten tvůj.
Jak už jsem Ti říkal při našem rychlém loučení, i já předpokládal, že teď po pominutí hrozby od ďábelského Koj Fi Chua, se déle zdržím v Umgi. Těšil jsem se na delší odpočinek, který nám od naší svatby zatím nebyl dopřán. Zvlášť když teď vím, že je na cestě plod naší lásky. Ach, jak já Tě miluji, ty nejkrásnější za všech skřítkyň co v lese jsou.
Leč čam Saj zavelel a tak nyní pronásledujeme skupinu cizích dobrodruhů. Dozvěděli jsme se, že mají v plánu zlikvidovat malou vesničku Poj Gej. Dokážeš pochopit něco takového, má květinko? Zničit životy skřítků i bratrů salů, kteří v míru obývají své domovy? Já už musel život několikrát vzít a nepřipomínám si to rád. Jaká tedy musela být ukrutnost v srdcích těch, kteří zaútočili na Poj Gej? Ano drahá, tyto řádky se mi nepíší lehce. Nedorazili jsme včas! Na vlastní oči jsme viděli, jak celá vesnice vyletěla do povětří (později jsme zjistili, že ti vrazi použili výbušninu horských skřítků). Zemřeli všichni. Muži, ženy i děti. A navíc také několik našich vojáků. Pokusili se ty cizáky zadržet a zaplatili za to životem. Podivné bylo, že se je pokoušel zastavit i jakýsi tvor, zdálky jsem jej neviděl dobře, který byl samý sval, ale tvář měl plnou hrbolů a zuby velké a křivé. Měl ale smůlu a při jednom ze svých výpadů spadl do jámy na medvědy. Než jsme k díře přiběhli, byl už pryč. A vrahouni taky.
Moc mi mrzí, že můj dopis není o veselých a šťastných věcech, kterých je jinak Zlatý les plný. O motýlech dovádějících na lučním kvítí či o povídání si s různými saly. Měla bys vidět naše bratry saly, jak rozmanitě vypadají tady v provincii Nan Dan (kam jsme se museli přesunout během našeho pronásledování). Podařilo se nám však jednoho z cizáků zajmout! Byl však ihned poslán k vám do Umgi, k Sajovi do paláce.
Všude kudy procházíme se jako plamen šíří zprávy o krutém činu v Poj Gej. Tato malá vesnička nebude zapomenuta! Zároveň se ale mluví i o jiných, temných znameních, ale o těch Ti psát nebudu. Každopádně vlna rozhořčení panuje v celém našem vojsku a mnoho mých druhů si zlost a zoufalství vybíjí na příslušnících jiných ras, na které cestou narážíme. Zejména lidé se stahují k Jasnému svitu a tam míří i naše jednotka, neboť je pravděpodobné, že zbylý vrah se tam pokusí ukrýt.
Můj dopis končí, ale věz, že Tě brzy budu zase informovat o tom, jak se tažení vyvíjí a jestli už budu brzy doma. Rád bych byl u narození našeho potomka.
Tvůj Čik

dopis Čika, vojáka z provincie Kao Si, adresovaný jeho ženě


„Kreténe!“
reakce Zaj-lunga poté, co se Mardok těžce vyškrabal z jámy na medvědy

Pchij Lun!
Tvůj muž, Čik, zahynul při střetu s nepřátelskými cizinci. Děkuj Matce labuti, že zemřel při výkonu služby a pro slávu našeho čama Saje. vojenské velitelství Kao Si

P.S. Jakožto obyvatelka sídelní vesnice Umgi se máš dostavit do čamova paláce. Bez prodlení!

dopis, který dorazil dva dny po poslední zprávě od Čika


Předběžná zpráva pro vojenské velitelství provincie Kao Si
(události v Jasném svitu)

Vlivem nepokojů, které se šíří po území severních provincií, se multirasové městečko Jasný svit, rozdělilo na severní – skřítčí a jižní – lidskou (převážně, jsou zastoupeny i jiné rasy) část. Most přes Měsíční řeku byl z obou stran zabarikádován a byly nasazeny hlídky. Po obsazení severní části města se na druhý břeh dostali pouze dva cizinci (objevili v rákosí elfí mwuto), jejich společníka se nám podařilo zajmout (jednalo se o severského gigantického humanoida značně primitivní inteligence – údajně se jim říká krollové). Do zajetí jsme zachytili také další půldruhou desítku cizinců, převážně lidí a elfů. Spoutané jsme je drželi v budově čajovny.
Díky našim zvířecím špehům jsme měli zprávy z druhého břehu, kde prý jakýsi orlí poutník zahájil vyšetřování. Na pokusy o kontakt jsme nereagovali. Nedlouho poté jsme zaregistrovali stopy magie. V budově čajovny se objevila nestvůra ze světa stínů a zmasakrovala zajatce i několik našich vojáků. Vzápětí zmizela neznámo kam. Mezi mužstvem vypukla panika, žádáme další instrukce.
velitel Dal Jangu

velitel Dal Jangu byl během několika dnů degradován za neschopnost a malou iniciativu a okamžitě předvolán do čamova paláce v Umgi


„Nó to si piš, ogare, že jsem jim tu barabiznu zapúčovál. Chechtáků tedyma moc neměli a tež ta banda bola smrdutá vjec než moj fótr, když se nachlemtá, ale elfú kost sebú měli a ta bola echt čučojzní. Aj tu zlatku též vyhrábli a kšeft je kšeft. Tož ale potúm sa začaly robit věci!
Orlú poutňúk se tu vometál a na každýho trakára keců. To bol asi ten důvod, proč sa zašili dovňútř. Von už to na mňa předevčírom též zkoušal , ale já jen, že ogare, hovno věm, když nacamranú sem od slunka do slunka. Aj tak odpendloval. Ale vo ty ksichty sa zajímal, že mňa začal svrbjat lokút a to jest echt kurvózní znamení. A vono jo! Ňáký kejkle aj skrejvky tam začali robit a Orlík na nic nečekajú a rovnú že ať vypadnú ven. Ogaři nakonúc odcípovali, ale ve velkom stylu. Rovnou skrz zadňú stěnu! Tož tvrdó palicú museli mět. Ale to už bandiska velká za nima, hnala ju co šlo, ale nic. V bažiňú sa ztratili.
Vzéšló z toho akurát velké ohnisko a celá ves mola co dělat, aby vša uhasila. A u skříťasů zas ňáké bubákisko vyrašilo či co. Tož nakonec sa mir upachtil a Orlík na ňu poslal ogara s mečiskem ak tele, co za kšeft má lovění liďů. Mňo té elfé šťabajzně to nezáviďú. Ten typan ji rozseká ako všechny ostatní. Ale tož to už nejni moj problem. Kde je pivisko, ogare...?

trpaslík Korghem o pár týdnů později v Tarosu


„Mwuv tok bhav tel ghav zajtok. Qurt čujl bhav koe gol. Tagol!“

proslov šamana Turgů k vesnici, zatímco jsou dobrodruzi pevně připoutáni k obětním kůlům