S velikými bolestmi hlavy se dobrodruhové zvedali ze země. A vzápětí žasli, neboť se do nich opíral ostrý vítr a mráz jim lezl pod kůži. Podivné počasí na subtropické Taře. Že nejsou na jižním kontinentu Asterionu však vzápětí poznali podle dvou zapadajících sluncí. A jak teprve koukali na čistý, bílý měsíc, tak odlišný od asterionského Modrého měsíce.
V tu chvíli však postavy trápily přízemnější starosti. Hevreni Caballa a Diego si nedůvěřivě prohlíželi podivného elfa v plášti a horu svalů, ze které se vyklubal kroll Birk. Ještěže tu byl, pro ně známý, válečník Mardok. Z rozhovoru, který se rozproudil a do něhož se zapojil i elf (představil se jménem Tabataj) vyplynulo, že nikdo z přítomných netuší, jak se zde objevili.
Kloudné řešení situace se nenacházelo, ale vše bylo rázem zapomenuto, když na mítinu vtrhli vlci. Pro znalé další šok, neboť tyto šelmy se na Taře vyskytují pouze na Pláni vlků, jinak nikde jinde. Nastal boj, zpočátku zoufalý, brzy se však projevila převaha družiny. Kouzla propalovala vlčí kožichy, kopí prorážely zvířecí lebky a hraničářka Caballa měla zřejmě svůj den, neboť střely se nořily do šelem s obdivuhodnou lehkostí. Snad jen příchod obřího vlka mohl přítomné vyvést z míry. Zejména Mardoka, na něhož překvapivě zaútočil a jemuž uštědřil pár nepěkných kousanců do rukou. Ten však už lecos zažil a vlka s pomocí ostatních lehce přemohl. Když ono zvíře mělo téměř na kahánku, k úžasu všech se přeměnilo na nahého člověka (muže, což náležitě zaujalo Caballu, která notnou chvíli natahovala krk). Ten začal prosit o život, jelikož prý za všechno může kdysi dávno utržené zranění od vlkodlaka. Více nestačil říct. Mardok, od kterého se všichni začali rychle odtahovat, raněného dobil.
Družina se rozhodla nechat všeho být a začala chystat nocleh. Mardok s Caballou se ztratili v lese pod záminkou, že jdou pro dřevo (nějaké ale opravdu přinesli) a zbytek víceméně lelkoval. Vše změnila až vzdálená a líbezná hudba. Vydali se za ní a někteří ji byli tak okouzleni, že když přišli k malému jezírku, kde tančily víly, bez rozpaků se k nim přidali. Ten kdo nepodlehl kouzlu se snažil zabránit faunům v hraní, ale marně. Naštěstí se z hranice lesa ozval jasný hlas a mýtinou probleskl sluneční paprsek. Když se dobrodruzi konečně rozkoukali, byli víly i fauni pryč a u jezírka stál akorát jakýsi mnich. Ten se představil jako Noirua a ještě než zmizel varoval postavy před lesem i vesnicí.
Družina na místě setrvala a ráno se vydala k vesnici. Kroll měl narážky na Mardoka, že si povídá při hlídce s ptáky, ale zbytek lidí jen brblal, jak si tak blbé stvoření může vymýšlet. Ve vesnici se před postavami všichni schovali a jediný, kdo jim přišel vstříc, byl farář, který je začal zaklínat. I ten se však schoval, když dorazili vojáci. Mardok ostatní vyzval, že nemá cenu se vzpírat a tak družina složila zbraně. Na to kapitán oddílu Mardoka přivítal a dal mu koně. Zbylí dobrodruzi, kteří jen nevěřícně koukali, byli odvedeni na Kamelot, hrad kde sídlí nový pán země – lesní skřítek Zaj-lung.
Žádné komentáře:
Okomentovat