Zbrklý obchod

Z deníčků Ferneta - hrdinského elfího kouzelníka.

Probudil jsem se ráno konečně v posteli, v civilizaci a daleko od skřítků a jejich zbrklých soudů. Ano konečně ve městě Miram. Když jsem přišel ráno do šenku, kvůli snídani překvapila mě Anku, která měla nějaké žaludeční problémy a nechtěla nic nechat náhodě. A proto místo vydělávání tvrdé měny, zůstala v pokoji. Asi jsem jí měl říct, že těhotenství se spánkem nevyléčí, ale nechtěl jsem ji kazit den. Další dobrodruh, který s námi dorazil do Miramu krolý válečný stroj jménem Dug zjistil k čemu složí nevěstince, a proto i on se neúčastnil hledání práce. No aspoň že ten barbar Gotrek , který je pro každou špatnost a výborně se hodí jako živý štít souhlasil, že vyrazíme po městě se kouknout po zaměstnání.
V několika hospodách jsme opravdu neměli štěstí. V té první se nás pokusili najmout na vykydání stáje, které málem skončilo hospodskou rvačkou. Někdo prostě nerozumí žertu, i když velice taktním v podání mé maličkosti. No a v další jsem po vypití prvního piva pozvracel celý stůl. Hostinský se tvářil jako by se to stalo tak půlce hostů a ještě se mě ptal, jestli šmakovalo. Kdyby se to stalo v pláních už by ho jedli supy, ale ve městě se mi nechtělo dělat rozruch. Proto jsme šli do další hospůdky kvůli spravení chutě.
A konečně to vypadalo, že se na nás usmálo štěstí. Hned si k nám přisedla podezřelá osoba a objednala nám pivko. Jako protřelí dobrodruh jsem ihned zavětřil prachy. Trochu mě zaskočilo, že nás znal jménem, ale co zlato nesmrdí. Když se zeptal, že potřebuje něco co máme u sebe ukázal jsem kdo je mozek operace a vytáhl pečetní prsten. Ihned mi za něj nabídl 50 zlaťáků na dřevo. Smlouvání mi sice moc nejde, ale bylo vidět, že pán pospíchá, proto konečná cena byla rovná stovka. S takhle rychle vydělanými penězi jsem ihned zamířil k zbrojaři, abych si koupil Trn. No nebudu to rozepisovat snad jen, že je to superhustonamachrovanej elfský meč.
U zbrojaře nás na odchodu zastoupila hlídka městské stráže se slovy: ,,Půjdete s námi“. Hned jsem si pomyslel, že ví o mém vyvolávání Sekáče v jedné skřítčí vesničce, ale protože mi hned nerozpárali břicho jsem usoudil, že to bude něco jiného. A tak jsme se nechali od nich doprovodit na strážnici. Kde nám bylo sděleno, že jsme prsten prodali agentovi Kharových nočních stínů a pokud ho do tří dnů nenajdeme a neodevzdáme zde, budou z nás psanci. Zůstali jsme na ně koukat jako skřeti na těžkou jízdu. Snažil jsem se vyjednat aspoň zásoby a koně na cestu. Možná za to mohla válka s koňopichama na jihu nebo moje nevymáchaná pusa, ale jediné co sem vykoledoval byla rána do hlavy. Díky této ráně se mi zatočila hlava a pozvracel jsem futra u dveří. Když odchod tak se vší parádou.
Ale jedno jsem se od toho vyschlého dědy dozvěděl dva možné směry kudy se agent po našem obchodu se mohl vydat. První byl Labyrint na jiho-východě a druhý byl severo-východ Tři Bratři. S Gotrekem jsme se domluvili na druhé možnosti. U mě byl důvod, že je to víc na sever, protože do války se mi moc nechtělo. Důvod Gotreka, že je to vpravo na mapě.
Že je směr, kterým se vydáváme správný jsme zjistili v okamžiku, kdy nás obklíčila banda hrdlořezů. No neváhal jsem ani vteřinu a díky mým mocným kouzlům ti dva co stáli před námi zahodili své zbraně za sebe. Ale než jsem se jim mohl začít posmívat ty dva zbývající po nás skočili. Já jen díky mrštnosti elfů ( viz nejčastější hláška Anku ) se vyhnul záludnému útoku. Gotrek s tím posledním svedl souboj muž proti muži. Prvním sekem mu udělal pěkný šrám přes břicho. Bohužel se jeho soupeř vyhnul dalšímu útoku a zabořil svůj krátký meč Gotrekovi do boku. Na to jsem přesvědčil svého soupeře, aby zabodl svůj meč do svého kamaráda. Musím se pochválit přišpendlil ho jako švába. Poté se na scéně objevil cizinec, který jedním sekem zabil první dva , kteří si už konečně sebrali meče. Tím nám zbyl jen jeden, který se po Gotrekově chabém útoku dal na útěk. A ani varovný výstřel z Gotrekova luku ho nezastavil a zmizel v ulicích Miramu.
Z neznámého zachránce se vyklubal Lišák Miramský ať je to kdokoliv. Naved nás na horkou stopu po agentovi Kharových nočních stínů a ještě nám dal poukaz na zapůjčení dvou koní. Já jsem se postaral o koně a zatím Gotrek hledal nějakou mastičkářku, aby se mu koukla na zranění. Nevěřil jsem , že najde někoho kdo ho vyléčí dřív, než někoho kdo ho okrade. Ale k mému úžasu se mu to povedlo a plný síly nasedl na koně. Poté jsme vyrazili do noci pronásledovat člověka , který za celý den uplynulý den se k nám choval nejlvíc slušně za účelem ho okrást o to co jsme mu prodali. Uháněli jsme nocí nehledě na únavu (naší i koní) a na to že jsme v měsíčním světle viděli pěkný prd. Najednou jsme před námi uviděl trhlinu. Ihned jsem zastavil koně a zařval na Gotreka:,, Pozor díra!!“Bylo vidět že Skorab nesedí na koni poprvé a ladným skokem přeskočil trhlinu, kterou jsem raději objel.
Potom se na nás usmálo štěstí a v dáli jsme spatřili světlo malého ohniště. Náš spěch se vyplatil. Sesedli jsme z koní a blížili se k malému ohništi vedle několika palem. Byl jsem na nás velice hrdý takhle se mi ve skupince ještě plížení nepovedlo ani zašustění suché trávy neprozradilo náš pohyb. Proto nás docela překvapilo, že u ohně nikdo není, jenom u palmy byl přivázaný kůň. Na to jsme slyšeli naše koně uhánějící do noci a bylo nám jasné , že agent proti kterému stojíme nedostal členství u Kharových nočních stínů za přímluvu maminky. Hned jsem se pokusil skočit na koně u palmy, abych dohnal naše koníčky. Ale kůň měl svoji hlavu, a proto se mě pokusil nakopnout. Uhnutí byla pro mě maličkost, ale než jsem mohl zkusit druhý pokus krocení divé zvěře. Gotrek vytáhl luk a koni s pěti metrů prostřelil hlavu. Kůň se s posledním výkřikem skácel k zemi. Nevěřil jsem vlastním očím a nebyl jsem sám. Za Gotrekem se ozvalo: ,,Tos posral!“. A agent na něj zaútočil dýkou. Asi byl rozrušen ze ztráty koně, protože to bylo jenom škrábnutí. Poté skočil do zadu saltem a zmizel ve tmě. Napínali jsme naše zraky do tmy div nám nevypadli oči, ale zabiják nikde. Šli jsme hlídat k ohni, což jak jsme zjistili za pár okamžiků nebyl ten nejchytřejší nápad. Výstřel z kuše Gotrek dostal do ramena. Agent byl jako pohybliví stín a hrál si s námi jako kočka s myší. Plížil se kolem nás a já nemohl zaměřit své kouzla na nic konkrétního. Za chvilku se ozvalo z opačného směru, než přiletěla šipka z kuše:,, Zachoďte své zbraně, jinak zemřete!“. Na tohle jsem čekal. A začal pronášet elfské verše směrem odkud zaznělo ultimátum. Jednoduchý příkaz zněl: Přijď k ohni. Tak silnou vůli jsem ještě nepřekonával zdálo se mi, jako by proti mým slovům bojuje celá skupina mužů. Ale povedlo se a agent s nechápavým výrazem zamířil k ohni. Po chvilce kouzlo přestalo účinkovat. Ale než se zabiják stačil opět schovat, tak ho Gotrerk trefil šípem do nohy. I s tímto zraněním najednou opět zmizel ve tmě. Gotrek se vydal jeho směrem a já vyčkával ve stínu palem u zdechliny. Ze tmy opět zazněla kuše. Na to Gotrek čekal a mrštně se mu vyhnul. A ještě stihl za agentem vyslat šíp tentokrát bez jakéhokoliv účinku. Ani já jsem nelenil a začal pronášet další elfské verše za účelem přikázat agentovi aby mi hodil svoji kuš. Opět se mi to povedlo a kuš dopadla k mým nohám. Vztekle jsem na ni dupl. Kuš jsem ani nepoškodil, ale bylo to efektní gesto. Proto jsem vzal meč a přeřízl její tětivu. Poté zabiják zase zmizel ve stínech. Najednou se na chvilku objevil, aby mrštil svoji dýku po Gotrekovi. Netrefil se a zmizel. A nám bylo jasný dvě věci s dýkou moc házet neumí a zadruhé že si Gotreka opravdu oblíbil. Potom jsem přišel ke Gotrekovi, aby jsme si mohli navzájem krýt záda. A co nevidíme agenta, jak se prohrabuje v sedlové brašně mrtvého koně. Ihned jsem soustředil mysl a pronesl pár elfských slov. Zabiják se přestal hrabat ve svých věcech a skočil do ohně. Bohužel se moc nepopálil. Shodil svůj plápolající plášť a skočil do tmy. Za chvilku po ohnivém představení agent skočil po Gotrekovi s dýkou v ruce s úmyslem ho vykuchat jak rybu. Gotrekovi se i s lukem v ruce podařilo útoku vyhnout. Potom zachodil svůj luk a pustil se do souboje na nože. Nevím, jestli to bylo Gotrekovo zuřivostí nebo jeho zručností, ale výsledek byl jasný. Chladnoucí mrtvola u Gotrekových nohou, která dřív byla agentem Kharových nočních stínů.
Po rozdělení lupu, jsme se vydali hledat naše koně. Odpoledne jsme se konečně vrátili k vyhaslému ohništi i s našimi koňmi. Po vydatném obědě z poraženého koně. Gotrek našel pod suchým drnem pečetní prsten, který jsme už den a půl neviděli. A opět vyrazili tryskem do Miramu. Kde jsme vrátili v podvečer. Poté jsme vrátili skoro pošlé koně a vydali se na vojenskou základnu. Kde nám ten prašiví Dědek poděkoval za naši snahu a nabídl nám do budoucna další spolupráci. Začal jsem přemýšlet, o kolik bych byl šťastnější, kdybych ráno šel kydat stáj. No aspoň , že naše měšce ztěžkli o pár zlaťáků. Díky tomu jsem si mohl dát pečené kuře ve své oblíbené hospůdce U Mrtvého Hevrena. A Konečně se jít vyspat.

Sepsal Vóďa