Brik: Na jihu je bájný poklad krollů.
Diego: Takže nějaká knihovna.
Kira: Odkdy nemají elfové rádi hevreny?
Diego: Od tý doby, co hevreni nemají rádi elfy.
Rozhovor zaslechnutý během jednoho kola souboje...
Kira: Nestůj mezi elfem a příšerou!
Tabetai: Uhněte!
Caballa: Co mám dělat!?
Kojfiča: Všichni zemřete!!!
Tomík si chce odškrtnout už druhé těžké zranění a nemůže najít pentilku. Kéďa nabízí svojí.
Tabetai: Mám umřít a ještě mám psát tvojí tužkou?
Poslední věty před smrtí:
Caballa: Díky, že jste mi zachránili život.
Kira: Měl jsem utéct, sakra!
Tabetai: Příště chci umřít se šípem v zádech.
Brik zvedá ze země dvě půlky kukačky a jeho pohled putuje osm sáhů vysoko na sekeru, pevně zaseknutou ve stromě.
Brik (s lehkým povzdechem): Co teď?
Brik: Nezabr, nezebr, nezbr...
Diego: Nezabarikádovali.
Brik (hromovým hlasem): To sem chtěl říct!
Brik nadává Kojfičovi, ten zrovna zabíjí jedno ze skřítčích dětí.
Brik: Cha chá! Sněd sem ti jaguára!
PJ: Sice jste Mardoka poznali, ale má krví podlité oči a špičaté zuby.
Diego: ... Hm, asi málo spí...
V magickém lese...
Kira: Tak jdem dál? Nebo půjdem spát?
Diego: No, spát už jsme zkoušeli a neni to nic moc.
sobota 9. října 2010
Černý jaguár
23.-27. ovocna 851 k.l.
Soravsko, Zlatý les (provincie Kao Si)
Ze severu vanul ostrý vítr a družina se marně snažila ohřát u malého ohníčku, který si rozdělala na pláni. Z ne zrovna dokonalé situace je vyrušil Kira, jenž se zjevil u ohně, aniž by si kdokoli všimnul jak. Kroll Brik, elf Tabetai a hevren Diego si jej pamatovali z posledních událostí a ochotně přijali jeho nabídku k práci. Zatímco Kira vysvětloval, že je třeba ulovit nebezpečnou a zákeřnou šelmu, přesunula se celá družina do hospody U Zlatého moku. Diego byl sice bez peněz, ale ostatní pár drobáků našli a tak zaplatili i za něj, přece jen měl mít druhý den své dvacáté narozeniny.
Zábava slušně ubíhala, byť družinu trochu rušila známá trojice elfů. Ti se také rozhodli vyrazit ještě večer do plání a šelmu ulovit. Jen co za nima zapadli dveře, přišel k družině skřítčí pár a prosil o záchranu svých dětí – Toka a Poka. Za pár skřítčích rinšu dobrodruzi souhlasili a ráno (kde si nešlo nevšímnout, že elfové jsou jen dva) vyrazili na jih, k hranici Zlatého lesa. Skřítkyně jim totiž dala lístek s jediným nápisem: Wig-Wej. Tabetai si vzpomněl, že se jedná o strážní věže z dob bývalého císařství skřítků, a tak se družina k nejbližší z nich rozjela.
Zde také spatřila dílo zkázy. Uvnitř věže byly na kůlech nabodány mrtvoly skřítků a uprostřed na kamenném oltáři ležel Tok. Všem bylo na zvracení a rychle vyběhli ven. Podařilo se jim objevit malého jaguáříka, který se snažil z pod kořenů vyhrabat přítele zloděje Kira, netopýra Ušáka. Kira hněvivě mrštil hvězdicí, ale mládě uskočilo a pelášilo pryč. Když pak po zásobovací výpravě z plání uslyšeli dobrodruzi z věže mručení a škrábání, rychle vchod zavalili. Tím mysleli, že mají od všeho pokoj.
Caballa se po svých toulkách plání rozhodla konečně se připojit zpět k družině. Její stopování však přerušila almendorská jízdní hlídka, která ji jako hevrenku zajmula. Jejím dalším osudem měl být výslech a posléze oběšení v Athoru.
Kira a Tabetai, kteří hlídali u věže, zatímco Brik a Diego se vydali do nitra hvozdu pro jídlo, zpozorovali ruch na pláni. Zjistili, že se jedná o Almendořany a nechtěli je nijak vyrušovat. Když však zjistili, že zadržují Caballu, odhodlali se jí zachránit. Přímý útok (vedený hvězdicí do zadku koně) nevyšel a tak nezbylo než vyrazit za hlídkou a doufat v zázrak. Ten se skutečně stal, neboť stráže byli přepadeni obrovskou šelmou a byli tak nuceni zastavit. Caballu zároveň našel vypuštěný jaguářík a odmítal se od ní hnout. Zde je našel tiše se plížící Kira a společně ještě s Tabetaiem utekli zpět pod ochranu Zlatého lesa.
Ale ani les se neukázal jako idylické místo. Nedaleko strašidelné věže narazily postavy na děsivého skřítka, který s sebou vlekl vřeštícího Poka. Byl to Kojfiča. Šílený zloduch chytající skřítčí děti a dávající je za oběť svému krvavému božstvu. Střet byl krátký a krvavý a vinou nerozhodnosti v družině bohužel i smrtelný. Všichni dobrodruzi byli Kojfičou zajati a jejich smrt byla pomalá a bolestivá.
To však nevěděla dvojice, jenž se vydala na průzkum a získávání zásob. Brik a Diego pátrali s kručícími žaludky až se konečně podařilo Brikovi rozpůlit jediným hodem kukačku. Bohužel jeho sekera zůstala uvězněna osm sáhů vysoko a dvojice nenašla způsob, jak ji dostat dolů. Brik si tedy strom označil s tím, že si ji vyzvedne jindy. Diego ještě oštěpem ubodal hraboše a tak bylo co jíst. Hlodala je však myšlenka, kde je zbytek družiny? Na pláni ani v lese po nich nebylo potuchy. Nakonec se střetli v lese se skřítčími vojáky a ti je zavedli do temných síní čama Saje, vládce provincie Kao Si. Tento bledý a přísný skřítek uzavřel s postavami dohodu. Volný pohyb po jeho území a nějaká ta finanční odměna, když dopadnou vraha Kojfiču. Na to dobrodruzi rychle kývli.
Rozhodli se počkat si na Kojfiču u jeho věže. Místo šílence zde však našli obětovaný zbytek družiny. Byl to nepříjemný pohled a tak rychle odešli a nad ohněm si upekli již staženého jaguárka, kterého dorazili před věží.
Když pak zaslechli smích, běželi vstříc Kojfičovi. Dali se s ním do tuhého boje, neboť skřítek se kryl za zajaté děti a hevren i kroll si museli dávat velký pozor, aby některé z nich nezranili. Nakonec však jejich věznitele přece jen udolali.
S jeho hlavou se vrátili do Umgi, sídelní vesnice. Čam Saj je přijal a vyplatil slíbenou odměnu. Když pak Brik chtěl ošetřit zranění, nabídl mu služby lékarníku v jeho tmavém domě. I přes varování jednoho z vojáků tyto služby dobrodruzi přijali. Jaké bylo jejich překvapení, když se probrali v celách s bolestí hlavy. Na krku měl každý z nich dvě rudé tečky...
Soravsko, Zlatý les (provincie Kao Si)
Ze severu vanul ostrý vítr a družina se marně snažila ohřát u malého ohníčku, který si rozdělala na pláni. Z ne zrovna dokonalé situace je vyrušil Kira, jenž se zjevil u ohně, aniž by si kdokoli všimnul jak. Kroll Brik, elf Tabetai a hevren Diego si jej pamatovali z posledních událostí a ochotně přijali jeho nabídku k práci. Zatímco Kira vysvětloval, že je třeba ulovit nebezpečnou a zákeřnou šelmu, přesunula se celá družina do hospody U Zlatého moku. Diego byl sice bez peněz, ale ostatní pár drobáků našli a tak zaplatili i za něj, přece jen měl mít druhý den své dvacáté narozeniny.
Zábava slušně ubíhala, byť družinu trochu rušila známá trojice elfů. Ti se také rozhodli vyrazit ještě večer do plání a šelmu ulovit. Jen co za nima zapadli dveře, přišel k družině skřítčí pár a prosil o záchranu svých dětí – Toka a Poka. Za pár skřítčích rinšu dobrodruzi souhlasili a ráno (kde si nešlo nevšímnout, že elfové jsou jen dva) vyrazili na jih, k hranici Zlatého lesa. Skřítkyně jim totiž dala lístek s jediným nápisem: Wig-Wej. Tabetai si vzpomněl, že se jedná o strážní věže z dob bývalého císařství skřítků, a tak se družina k nejbližší z nich rozjela.
Zde také spatřila dílo zkázy. Uvnitř věže byly na kůlech nabodány mrtvoly skřítků a uprostřed na kamenném oltáři ležel Tok. Všem bylo na zvracení a rychle vyběhli ven. Podařilo se jim objevit malého jaguáříka, který se snažil z pod kořenů vyhrabat přítele zloděje Kira, netopýra Ušáka. Kira hněvivě mrštil hvězdicí, ale mládě uskočilo a pelášilo pryč. Když pak po zásobovací výpravě z plání uslyšeli dobrodruzi z věže mručení a škrábání, rychle vchod zavalili. Tím mysleli, že mají od všeho pokoj.
Caballa se po svých toulkách plání rozhodla konečně se připojit zpět k družině. Její stopování však přerušila almendorská jízdní hlídka, která ji jako hevrenku zajmula. Jejím dalším osudem měl být výslech a posléze oběšení v Athoru.
Kira a Tabetai, kteří hlídali u věže, zatímco Brik a Diego se vydali do nitra hvozdu pro jídlo, zpozorovali ruch na pláni. Zjistili, že se jedná o Almendořany a nechtěli je nijak vyrušovat. Když však zjistili, že zadržují Caballu, odhodlali se jí zachránit. Přímý útok (vedený hvězdicí do zadku koně) nevyšel a tak nezbylo než vyrazit za hlídkou a doufat v zázrak. Ten se skutečně stal, neboť stráže byli přepadeni obrovskou šelmou a byli tak nuceni zastavit. Caballu zároveň našel vypuštěný jaguářík a odmítal se od ní hnout. Zde je našel tiše se plížící Kira a společně ještě s Tabetaiem utekli zpět pod ochranu Zlatého lesa.
Ale ani les se neukázal jako idylické místo. Nedaleko strašidelné věže narazily postavy na děsivého skřítka, který s sebou vlekl vřeštícího Poka. Byl to Kojfiča. Šílený zloduch chytající skřítčí děti a dávající je za oběť svému krvavému božstvu. Střet byl krátký a krvavý a vinou nerozhodnosti v družině bohužel i smrtelný. Všichni dobrodruzi byli Kojfičou zajati a jejich smrt byla pomalá a bolestivá.
To však nevěděla dvojice, jenž se vydala na průzkum a získávání zásob. Brik a Diego pátrali s kručícími žaludky až se konečně podařilo Brikovi rozpůlit jediným hodem kukačku. Bohužel jeho sekera zůstala uvězněna osm sáhů vysoko a dvojice nenašla způsob, jak ji dostat dolů. Brik si tedy strom označil s tím, že si ji vyzvedne jindy. Diego ještě oštěpem ubodal hraboše a tak bylo co jíst. Hlodala je však myšlenka, kde je zbytek družiny? Na pláni ani v lese po nich nebylo potuchy. Nakonec se střetli v lese se skřítčími vojáky a ti je zavedli do temných síní čama Saje, vládce provincie Kao Si. Tento bledý a přísný skřítek uzavřel s postavami dohodu. Volný pohyb po jeho území a nějaká ta finanční odměna, když dopadnou vraha Kojfiču. Na to dobrodruzi rychle kývli.
Rozhodli se počkat si na Kojfiču u jeho věže. Místo šílence zde však našli obětovaný zbytek družiny. Byl to nepříjemný pohled a tak rychle odešli a nad ohněm si upekli již staženého jaguárka, kterého dorazili před věží.
Když pak zaslechli smích, běželi vstříc Kojfičovi. Dali se s ním do tuhého boje, neboť skřítek se kryl za zajaté děti a hevren i kroll si museli dávat velký pozor, aby některé z nich nezranili. Nakonec však jejich věznitele přece jen udolali.
S jeho hlavou se vrátili do Umgi, sídelní vesnice. Čam Saj je přijal a vyplatil slíbenou odměnu. Když pak Brik chtěl ošetřit zranění, nabídl mu služby lékarníku v jeho tmavém domě. I přes varování jednoho z vojáků tyto služby dobrodruzi přijali. Jaké bylo jejich překvapení, když se probrali v celách s bolestí hlavy. Na krku měl každý z nich dvě rudé tečky...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)